Část padesátá třetí

10. dubna 2018 v 12:00 | Pret a Voldy |  Nenáviď mě dnes
Část padesátá třetí



***

Přišel na praxi dřív než bývalo jeho zvykem. Nějak nemohl dospat. Musel se sám sobě smát, jak nadšeně vyskočil z postele. Jak nějaká natěšená patnáctka. Zapadne do šatny, aby se převlékl. Balíček s buchtou odloží vedle sebe na lavičku. Lex toho včera napekl nějak moc a s Míšou mu pak společnými silami nacpali skoro celý pekáč. Povzdechne si. Má buchty rád, ale tolik toho vážně nesežere. Spolubydlící jsou v tahu. Tak to vzal s sebou na praxi, že tady to určitě rychle zmizí. Spíš cvičně zívne a začne se soukat do oblečení.

Robin s Romanem se do práce přifaří ve svou klasickou dobu. "Dobré ráno, máme tady ranní ptáče." Usměje se Robin a zamíří rovnou ke své skříňce. "Kdyby byl takhle dochvilný Alex… nechceš řídit místo něj?" Zazubí se.
Roman se uchechtne. "Kdyby tě slyšel, tak už máš trenky přetažený přes hlavu." Popíchne ho. Potom začichá. Ta intenzivní sladká vůně se nedá přejít jen tak. "Někdo tu má dneska něco dobrého k svačině." Pohlédne na balíček na lavičce.
"Romane, chováš se jako nezdvořák, řekl ti to už někdy někdo? Co bys dělal, kdybys neměl jídlo?" Zakroutí Robin hlavou a omluvně se na Davida usměje.
"No co, cítím dobré jídlo, to je toho. Mám jídlo rád, za to nemůžu. Dost se v práci naběhám." Pokrčí rameny. "O svém nevychování vím, dost často mi to připomínáš." Pohlédne na něj významně.

Pousměje se. "Dobré ráno." nasouká se do kalhot, vytáhne ze skříňky bundu a zas ji přibouchne. "No, říkal jsem si… dostal jsem od kamaráda hromadu buchty, sám to asi nesním a když jo… z tohohle se přibírá, jen na to člověk chvíli kouká. Tak jsem si řekl, že když mi dneska uvaříte kafčo, že se s vámi podělím." zazubí se.

"Klidně ti uvařím dvě. A nedostaneš růžový hrneček. Ten necháme Alexovi, určitě se bude po ránu zase mračit jak bouřkovej mrak." Uchechtne se Roman.
"Romi, víš, že se chováš jako kdybys doma nedostal najíst?" Zakroutí nad svým přítelem Robin hlavou.
Roman sebou trhne. "Když ty nepečeš. Jen svátečně." Postěžuje si.
Alex rozrazí dveře šatny s úsměvem od ucha k uchu. "Krásné dobré ráno přeji." Rovnou přejde ke své skříňce, neopomene věnovat jeden zářivý úsměv Davidovi.

"Hele, ale je vážně dobrá. Kámoš umí vařit skvěle. A peče ještě líp." vloží se do hovoru. "Každý na to prostě čas nemá. A někdo ani talent." uculí se, když vejde Alex. "Dobré ránko." oplatí mu úsměv.

"Můžeš si upéct sám." Pokrčí Robin rameny a raději se otočí zpátky ke své skříňce, aby se obléknul. "Snídaně si taky můžeš dělat sám."
Alex se po nich překvapeně podívá. Nestávalo se často, aby takhle do sebe ryli. Nebo spíš, aby si to bral Robin osobněji. "O co jde?" Přejede pohledem zpátky na Davida, když se začne Roman lísat, aby si svého přítele udobřil. Potom mu dojdou jeho slova, když spojí jeho včerejší návštěvu. "Lex pekl?" Ale uvnitř něj se to začne prát.

"Jojo, akorát to nějak přehnal, tak mi navalil celý plech. Prý potřebuju výživu. A Míša křičel, že kdyby snědl oba, tak je z něj Míša kulička. Takže jsem neměl na výběr." pokrčí rameny. "Dva proti jednomu." Zadívá se na Robina a Romana a pousměje se. "Aspoň si toho Roman víc váží, když nepečeš často."

Pousměje se. "Všiml jsem si, že ho Lex pěkně vykrmil. Teď mu to víc sluší, když není kost a kůže. Ale vypadá zdravě. Lex má pravdu, taky bys to trochu potřeboval." Popíchne ho s úsměvem a otočí se do své skříňky. "Ale nemění to nic na tom, že i tak vypadáš dobře."
Robin se pousměje. "Není tolik času. A pečení ho dost ukrojí. Roman by mohl sám, umí to." Pohlédne na Romana významně.

"Ale houby, jsem tak akorát. Nepotřebuju přibírat." zavrtí hlavou. "No to bych prosil, že vypadám dobře, kruci, však na sobě taky dost makám." zazubí se. "Hele, proč si myslíš, že Roman je pořád ještě u Míši s Lexem. Pěkně se veze na tom, že Lex vaří pro Míšu. Hajzlík jeden." ušklíbne se. "Robine, když to není ono, když si to musí upéct sám. To pak tak dobře nechutná, že jo Romane?"

"Ale jíst dobře je fajn." Usměje se, když se ponoří do skříňky, raději nebude nic říkat. Ne před klukama. I když tohle vychvalování Lexe po tom jeho pokusu o pečení...
"David má pravdu, není to ono, když bych si to měl péct sám pro sebe." přisvědčí Roman. "Půjdu ti udělat to kafe, dají si ho stejně všichni." Uchechtne se a zmizí za dveřmi. Robin s kroutící hlavou vyrazí za ním.

Přikývne. Skloní se, aby vzal z lavičky krabici s buchtou. Projde kolem Alexe. Na chvilku se ještě zastaví a prsty jemně přejede po jeho zádech. "Takže ti přijdu moc hubený jo?"

Otočí se k němu s úsměvem. Okamžitě si ho vtáhne do náruče. Rukou projede krátké vlasy a bez ptaní se k němu skloní, aby ho políbil. "Hned je to ráno lepší." Zamručí spokojeně. "Nemohl jsem celou noc spát, jak jsem na tebe pořád myslel." Řekne presvědčivě. "Jsi tak akorát. Krásný. Ale jídlo ti neuškodí."

"Nekecej." pousměje se. "Spal jsi jak dřevo. Kdyby ne, tak rozhodně nevypadáš takhle, kecale." Volnou rukou si ho za zátylek přitáhne ještě pro jeden polibek. "Proto tu jsi tak brzy jo?"

"No dobře, možná máš pravdu, ale nepřiznám se, protože jsem na tebe opravdu myslel." Pousměje se a nechá se přitáhnout k polibku. "Jsem tu brzo, protože jsem už dál nemohl spát." Uchechtne se. Rukama sjede až na Davidovy boky a přitiskne si ho k sobě, buchtu uvězněnou mezi nimi.

"To já jsem spal jako miminko." zazubí se. "Radši si tohle necháme po službě, nebo nás tu ještě někdo načape a bude zle. Jak bys tohle asi tak vysvětloval Robinovi." pousměje se a raději poodstoupí. "Tak sebou hni, ať nesežereme všechno."

"To bych ti i věřil. Jak? Jako sexuální napadení na pracovišti. Nemůžu za to, že jsi tak šíleně sexy i v těhle hadrech." Uculí se a zatahá za nohavice služebních kalhot. "I když to bude asi tím, že vím jak vypadáš bez nich." Stáhne svoje džíny a usměje se. "Tak běž, ať Roman neskuhrá, že ti stydne kafe."

"Alexi? Nemáš horečku nebo tak něco?" zeptá se se smíchem. "Tak jo, já jdu." Ještě se před odchodem natáhne a plácne Alexe po zadku. "Když sexuální napadení…." se smíchem zmizí za dveřmi šatny.

"Nemám horečku. To děláš ty." Zazubí se a zakroutí hlavou, když na jeho papouškovský zadek dopadne Davidova ruka. "A dej si pozor, víš, že by se mi to mohlo líbit." Zavolá za ním ještě se smíchem. Natáhne se do skříňky pro věci a raději se začne rychle oblékat.

David zapadne se smíchem za klukama. Krabici otevře a narafičí doprostřed stolu. Buchta krásně zavoní a dokonce přerazí i vůni ranní kávy. Usměje se, usadí se u stolku a pohodlně se rozvalí. Do začátku směny mají ještě chvilku.

"Páni… ten Lex je asi třída." Řekne Roman obdivně, když začne stavět hrnečky s kávou na stůl.
Alex se s bundou v ruce vydá do haly. Venku se začínalo postupně oteplovat a on si chtěl ještě užít to, že je celkem příjemně. "Nedokážeš si představit jaká." Mrkne na něj spiklenecky. Pohledem přejede hrnečky. "Ne, Romane, dneska mě fakt nenasereš." Zazubí se a hmátne rovnou po růžovém. Vůně z buchty ho donutí se podívat, co to David od Lexe dostal. S tou jeho se to rozhodně nemůže srovnávat. Spíš to vypadá jako mistrovský kousek na cukrářskou soutěž, než aby jim to spadlo jen tak do žaludku.

"Extra třída. Ale bohužel už těžce zadaný." zazubí se. "Měl bys někdy ochutnat jeho svíčkovou. Pro tu bych i vraždil… obrazně řečeno teda." Natáhne se pro modrý hrneček, a druhou rukou hmátne po buchtě. Sice ji už i snídal, ale i tak neodolá.

Roman se uchechtne. "Já už jsem taky těžce zadaný a nemůžu si stěžovat." Lípne na Robinovu tvář mlaskavou pusu. "Ale i tak si drze nabídnu, abych neurazil. Nejen kuchaře, ale i Davida, který se sem s tím tak nesl. Přece ho nenecháme přibrat že jo." Zazubí se a natáhne se pro jeden kousek, aby ten skvost ochutnal.
"Ještě že máš výmluvu pro všechno." Alex nad ním zakroutí hlavou. Romanovu nenáročnou osobnost by chtěl někdy mít. Natáhne se po své oblíbené jezdící židli, aby na ní usadil své pozadí. Do začátku směny mají nějaký ten čas a tak si může ještě v klidu vypít kafe. Pohlédne na Davida a zálibně si ho prohlédne. Pousměje se.

"Jasně, jen si dej." zazubí se David, zakousne se do své porce a sjede pohledem na Alexe. Usměje se a chvíli si s ním vyměňuje pohled.

Pohlédne na Romana a sleduje jeho reakci. Už měl tu čest setkat se s Lexovým pečením, což byl opravdu zážitek pro chuťové buňky.
"Tak jo, musím uznat, že David nekecal, je to vážně výborné." Strčí Robinovi svůj kousek pod nos, aby alespoň ochutnal. "Jak od profesionála… ne… mnohem lepší."
Alex neodolá, sice snídal, ale voní to vážně skvěle. Natáhne se pro kousek, aby se do něj zakousnul. Kam se hrabe jeho pečení. Jeho snaha a tenhle výtvor by se nedaly srovnávat ani v nejdivočejších snech. Povzdychne si. Tohle nedokáže ani kdyby se sebevíc snažil. A to už vůbec nemluví o nějaké svíčkové.

"Tak si říkám, že je ho na architekturu škoda. Měl jít na kuchaře nebo tak. Ale to by ho to zas nemuselo tolik bavit." pousměje se a napije se kávy. "Je to fakticky dobrý."

Zamračí se do svého kousku. Zvedne se i se svým růžovým hrnečkem, židli nohou pošle rovnou pod psací stůl a vydá se z místnosti k sanitě. "Musím ještě něco zkontrolovat…" houkne směrem ke klukům.
"Tak to vypadá, že tady někomu nevědomky šlapeš po egu. Nezapomínej na Alexovu citlivou povahu co se kuchyně týče." Zazubí se pobaveně Roman a natáhne se ještě pro jeden kousek, protože ten první jaksi skončil u Robina. "Je to vážně výborný. Kdyby mi Robin takhle pekl, tak byl hodně rychle naprosto nepoužitelný. Takže beru zpět svá slova. Sváteční pečení je fajn." Pohladí svého přítele smířlivě po stehně.

"Nebere to moc vážně?" zeptá se David po odchodu Alexe. "Jo, taky si říkám. Kdyby mi někdo takhle pořád pekl, jsem jak koule. Ale občas je to fajn." pousměje se pomalu vstane. I s hrnkem kafe se vydá za Alexem.

Roman pokrčí rameny. "Třeba šel vážně něco zkontrolovat. On si vždycky najde důvod odejít a v něčem se šťourat. Ta moje poznámka byla jen s ohledem na jeho minulý pokus."
Alex odloží hrnek na zídku a nakoukne do otevřeného prostoru sanity. Popravdě potřeboval vypadnout z toho "Lexe chválícího koutku" aby se nad sebou trochu zamyslel. I když mu to vrtalo hlavou už nějaký čas…

Zapadne do garáží za Alexem. "Alexi… no tak, vylez." obejde celou sanitu a se smíchem se zadívá na Alexe. "Copak je?"

Trochu Davida napínal, když obešel o kousek sanitu, aby to hledání neměl tak jednoduché. Pousměje se. Zakroutí hlavou. "Jen kontroluji, nic víc."

"A už máš zkontrolováno? Abych tě nerozptyloval?" zeptá se zvědavě. Modrý hrníček odloží vedle toho růžového. "Cos Romanovi provedl, že ti pořád strká ten růžovej?" pousměje se.

"V rámci možností bych mohl mít." Pousměje se. "Co já vím? Myslím, že svého modrého se nedočkám dokud tady budeš ty." Natáhne se po Davidovi. "Ale přežiju to. Že jsi tady ty… nechci vám přidělávat práci." Uchechtne se. "Počítáš tedy dneska se mnou?"

"Já se ho klidně vzdám. Mě je fuk z jakého hrnku piju." prohlásí dospěle. "No, počítám. Pokud tedy nebudeš mít z růžového hrnku nějaké psychické potíže."

"Růžová mě přece nemůže rozhodit. Navíc, když mi ten hrnek drží takový životabudič. Pokud tedy na mě nebudete chtít navléknout něco takhle extra růžového." Pohrozí mu prstem.

"Proboha a co tak asi? I když, hmmm… určitě by ti to slušelo. Pořád jen v černé, to je trošku nuda ne? Myslím, že růžová by to mohla patřičně oživit." zazubí se. "Neuvažoval jsi třeba o růžové barvě vlasů?"

Vyprskne smíchy. "To vážně, jo? Ne, růžové vlasy ani náhodou." zavrtí odmítavě hlavou. "Já jsem se svojí černou naprosto spokojený. Pokud sis nevšimnul, tak můj šatník má i bílé a modré kousky. A křiklavě oranžové." Poklepe na pruh našitý na tmavě modrých kalhotách.

"Nudáááááá." protáhne otráveně. "Bílá je pro sraby, a oranžovou nosíš stejně jen v práci." zavrtí hlavou. "Ne, to ti počítat nemůžu. Navíc… bílá ti moc nesedí… dělá tě strašně tlustého…" dloubne Alexe prstem do hrudníku. "Co třeba… červená, hm? A ne, krev v práci nepočítám."

Pozvedne obočí. "Mluvím já snad tobě do šatníku? Nikdy jsem neměl potřebu si kupovat jiné barvy. Vypadám v nich jako blbec." Zkonstatuje. "Tlustého, jo? Tak to ti moc děkuju. Ještě nosím koženou bundu… i když… ta tmavě hnědá je spíš černá."

Povzdechne si. "Mě do šatníku ani mluvit nemůžeš, je perfektní." mávne rukou. "Ale ty bys potřeboval trošku oživit, než se z tebe stane gotik." zazubí se. "Dělal jsem si legraci…" natáhne ruku, aby vjel Alexovi dlaní pod tričko. "Ani gram tuku navíc, modelko."

"Tsss… kuš, soukromej majetek trusťocha." Odtáhne se o něj se smíchem. "Já bych řekl, že jsem živý dost a můj šatník už to nějak zvládne… sako jsem měl naposledy na té svatbě. Vážně neumím barvy nosit a černá je pro mě naprosto nenáročná." Pokrčí rameny.

"Aáááá, tady se někdo urazil, že jo?" zazubí se. "Co si pamatuju ze svatby, tak sako ti děsně sekne."

"Někdo se urazil? A kdo?" rozhlédne se kolem sebe. "Takže abych se ti líbil, tak mám začít chodit v kvádru?" Zazubí se. "To bude hodně těžké a Sára umře smíchy. To mi připomnělo, že jsem zapomněl na zelenou. V maskáčích si mě ještě neviděl."

"V kvádru zrovna nemusíš." pokrčí rameny. "Ale vždycky se mi líbili chlapi, co se uměli elegantně oháknout." zazubí se. "Hrozně se to podceňuje. Stejně jako vůně. Není nad to, když chlap hezky voní." rozesměje se. "Prkotinky, ale… tak… poslyš, jak se vlastně domluvíme… ani nevím, jestli si stihnu skočit na kolej… no, dát se trošku do pucu."

"Proč? Potřebuješ si snad přepudrovat nos?" popíchne ho. "Nevím jestli si to nerozmyslím. Právě jsem se dozvěděl, že se neumím oblékat a ještě k tomu smrdím. Připadám si jak nějaký vandal." Rozesměje se.

"No, rozmýšlej. Máš na to půl dne." zavrtí hlavou. "Jo, asi tak nějak. Dát si pořádnou sprchu, vybrat vhodné oblečení… navonět se… Víš, to, co ty obvykle neděláš, vandale." vyplázne na něj jazyk a natáhne se pro svůj hrnek.

"No, jasně… to ty nemůžeš vědět." stáhne se uraženě. "Buď v pohodě. Stejně jsem se chtěl stavit po práci doma, taky se chci převlíknout, takže se můžeme domluvit, že tě potom vyzvednu. Budeš mít víc času. Než se procpu celým městem… bude zrovna největší špička. Nebojíš se, že ti budu dělat ostudu?"

Povzdychne si. "To byl jen vtip. Nemyslím si, že… to je fuk. Víš co? Tak to necháme prostě na jindy. Bude zacpaný město a tak… nic příjemného."

Chytne ho za paži a stáhne k sobě. "Kuš, babo. Nejsem zase tak nekulturní hovádko, jak si o mě mnozí myslí. Naše rande nemůžeš přece tak snadno odmítnout. Nebo jo?" Opře se o sanitu a rukama obejme Davida kolem pasu. Nosem šťouchne do toho druhého. "Copak si nemyslíš?" Zeptá se zvědavě.

"Můžeš mi přestat přisouvat názor ostatních? Díky." zamračí se uraženě. "Ne, neodmítám, jen… posunuju?" pokrčí rameny. "Co když to zas nevyjde?"

"Přestaň být takový pesimista. Když to budeme odsouvat, tak to nezkusíme a nebudeme moct posoudit jestli to vyšlo nebo nevyšlo. Těším se na to od včerejška celou dobu. To mi nemůžeš udělat." Udělá psí oči. "Jednou přijde takový mladý krásný medik a úplně mi převrátí život vzhůru nohama." uculí se. Palcem přejede po svraštělém čele, jak se na něj David zamračil.

"Fajn, dobře. Tak jo. Odpoledne si mě teda vyzvedneš, jo? A přestaň na mě dělat ty psí oči. Vůbec to na mě neplatí." proti své vůli se pousměje. "Neplatí to na mě ani trochu."

"Já věděl, že mi pomůžou." Uculí se nevinně. "Vyzvednu si svou… ehm… svého prince a naložím do svého kočáru." Přikývne souhlasně. "Jenže je to ještě dost daleko." Povzdychne si a ukradne si jeden rychlý polibek. "A za chvíli nám to zase překazí Robin." řekne s pohledem upřeným na hodiny za Davidovým ramenem. Zaboří hlavu do Davidova ohbí krku. "Já nechci. Asi se začnu flákat." Zahuhlá se smíchem.

"Nezačneš. To by mi Robin nikdy neodpustil. Prostě musíš počkat do odpoledne. S tím nenaděláš nic." usměje se a trošku se odtáhne. Nechce být načapaný. "Já nejsem princ. V kategorii pohádkových postav bych rozhodně nespadal do kategorie princ."

"V mých pohádkách určitě jo." Natáhne se ještě, aby ho pohladil po tváři a usměje se. "Tak holt počkám, nic jiného mi nezbyde. Ale stejně bych si mohl dovolit se flákat. Makám tady pro tuhle žlutou krásku." poklepe rukou na sanitu. "Už celkem dlouho. Ona by mi to určitě odpustila. Robin je jen vedlejší článek." Zazubí se.

"Tak to buď rád, že to neslyšel." zasměje se. "Tak krásku… mám žárlit? Práce vždy absolutní přednost nad vším."

"On určitě ví, že o něm takhle mluvím. Když jsem tu začínal, tak to měl často na talíři." uchechtne se. "Žárlit nemusíš. Tohle je jediná kráska ženského pohlaví, kterou zbožňuji, ale jinak jsem věrný mužům. A momentálně jsem těžce zadaný." Mrkne na něj. Natáhne se pro svůj hrnek, aby si dopil kávu. "Zavřu se vepředu a projedu si záznamy z noční, tak si kdyžtak překontroluj výbavu v báglu. To nikdy nezaškodí."

"Jasně… a ty že ses chtěl flákal, jo?" zakroutí pobaveně hlavou. "No, ještěže to vím."
 

8 lidí ohodnotilo tento článek.

Komentáře

1 Karin Karin | 11. dubna 2018 v 21:20 | Reagovat

Taková pěkně oddechová kapitolka doufám že to v další nezvorají. :-P  :-D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama